Obsah
ROK 1946
Zvolna uklidňovala se rozbouřená hladina našeho veřejného života po válce. Všední starosti, obvyklé každodenní práce vystřídala poválečný vzruch. Lidé na svých polích, ve svých řemeslech a úřadech pomalu uklidňovali své nervy po přestálých válečných letech.
Tak jako koncem roku 1945, tak i v tomto roku odešlo z obce několik rodin do pohraničí. Jedni ujali se Němci opuštěných hospodářství, jiní zařídili si tam nějakou živnost a podobně. Odešli s rodinami:
Ševčík Josef, č.164 do Mikulova
Šimek Jaroslav č. do Mikulova
Kočvara Jan č. 275 do Bučovic
Pěcha Alois č. 51 do Velkých Křídlovic
Malina Antonín č. 187 do Valtic
Potomák Josef č. 208 do Kunwaldu
Potomák Antonín č.131 do Šenova u N. Jičína
Potomák Vladimír č. 131 do Šenova u N. Jičína
Ševeček František do Křídlovic (č.104)
Šimek Alois č.244 do Brunzeifu
Havlíček František do Koutů nad Desnou
Havlíček Josef do Oder
Habarta Antonín do Rýmařova
Vlachynský Jaroslav do Koutů nad Desnou
Šácha Antonín do Budišova
Malina Antonín
Borek Antonín č.213
Baborák č.148
Zemek
Šilhavík Antonín do Šumperka
živnost manželů Habartových v Rýmařově
V měsíci březnu lidovým soudem v Uh. Hradišti souzena a odsouzena byla rodina Bláhova č. 137 za své přisluhování Němcům v době okupace.
Před atentátem na Hendricha i po něm zdržoval se v Popovicích u své matky Anny Kočvarové č. 275 její syn Vojtěch Lukaštík, anglický parašutista. Když se o tom dověděla rodina Bláhova, dcera Anastázie z rozkazu otcova i své vlastní zlovůle stopovala tohoto vlastence, až jej vystopovala v obci Jankovicích. Na udání gestapu byl jmenovaný obklíčen a po přestřelce skončil jeho mladý, nadějný život. Tím však hříchy rodiny Bláhovy nebyly sečteny. Jejich zradou bylo zatčeno a o život přišlo přes 30 občanů z Jankovic a okolí. Tento ničemný čin rodiny Bláhovy, na němž se stejně podíleli otec Bláha Alois, matka Aloisie i nezletilá, ale stejně špatná dcera Anastázie, byl po zásluze odměněn oprátkou obou rodičů a mnohaletým žalářem nezletilé dcery. Obyčejným životem poctivé práce žijící starší syn Vladimír a mladý hoch Alois byli po delší vazbě uznáni nevinnými a osvobozeni.
Stydíce se za vinu rodičů a sestřinu odešli oba ze svého rodiště Popovic a živí se poctivě.
V měsíci květnu 1946 konaly se volby do Národního výboru. V naší obci byly zastoupeny při volbách strany komunistická, lidová, soc. demokratická i národně socialistická. Výsledek voleb zvrátil dosavadní primát strany lidové ve prospěch komunistů.
Výsledky volební byly:
Komunisté 397 hlasů
Lidovci 301 hlasů
Sociální demokraté 13 hlasů
Národní socialisté 3 hlasy
Nepochopením některých občanů bylo odevzdáno i několik prázdných lístků.
V místním Národním výboru za komunistickou stranu bylo obsazeno 10 míst. Zvoleni byli:
Májíček Jiří, rol. č.241
Bureš Antonín, inst. č.257
Šilhavík František, rol č. 230
Vlachynský Ludvík, stol. č. 10
Hájek Antonín, tesař č.58
Vlčnovský Jan, úř. č.231
Kaluža František, tesař č.216
Kryštof Jaroslav, rol. č.101
Junaštík Alois, děl. č. 244
a Žák František, děl. č. 111
Za stranu lidovou byli zvoleni:
Novák František, rolník č. 56
Potomák Jan, rolník č. 39
Malina Jan, rolník č. 36
Kaňovský František, rolník č. 80
Malina Jan, rolník č. 214
Stašek Jiří, rolník č. 233
Laga Antonín , rolník č. 212
a Šácha Jan ,č. 63
Předsedou místního Národního výboru byl zvolen Jiří Májíček
místopředsedou Potomák Jan.
V uznání za vynikající zásluhy v boji o osvobození Popovic od Němců a za odbojovou práci vůbec byli při slavnosti, konané dne 29. června 1946 učitel Josef Konečný s chotí Annou jmenováni čestnými občany a obdrželi diplom, v němž jejich zásluhy byly oceněny. Po této slavnosti odebrali se všichni účastníci slavností do lesa Bukoviny k lidové zábavě. Tato vynesla slušný zisk, takže komunistická strana z této slavnosti odevzdala a uložila na postavení kulturního domu v Popovicích obnos 50 000 Kč.
Přírodní poměry tohoto roku byly příznivé i nepříznivé. Začátkem roku byly u nás holomrazy, později sucho. Přesto občasné menší deštíky zachránily obilí, řepu i brambory, takže žně byly velmi dobré. I ovoce bylo u nás nečekaně mnoho, jak peckovitého, tak jadernatého. Zato dlouhá sucha způsobila nedostatek pícnin, což mělo vliv jak na dojivost, tak na prodej dobytka. V nouzi brali občané píci z pohraničí, ale tamní seno našemu dobytku nešlo na chuť ani k duhu. Zima koncem roku byla zase suchá a v obci projevil se nedostatek vody. Aby si občané vypomohli, zřídili si od vydatnějších studní jak jednotlivců, tak obecní, vodovody do níže položených částí obce.