Podle nového znění § 16 odst. 4 zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší ve znění uvedené novely v otevřeném ohništi lze spálit jen suché rostlinné materiály, které nejsou znečištěné nebo jinak kontaminované cizorodými chemickými látkami.
Je patrné, že se nejedná o absolutní zákaz pálení. Toto ustanovení má zamezit pouze takovému spalování rostlinného materiálu, při kterém dochází k uvolňování škodlivých látek do ovzduší. Chemický rozbor zplodin asi nikdo provádět nebude, ale selským rozumem by měl snad každý pochopit, že to co dýmí, hoří nedokonale, takový kouř je toxický, škodí a obtěžuje okolí. Nikdo si nepřeje dýchat kouř plný škodlivin, nebo se bát pověsit prádlo ven na šňůru jen proto, že se někdo potřebuje pohodlně zbavit zahradního odpadu.
Tráva, listí, bramborová nať i když se zdají být suché, budou dýmit vždy, proto se pálit nesmí! Patří na kompost. Větve z ořezu stromů je nejlepší poštěpkovat a také využít do kompostu nebo jako mulč. Když už přijdou na oheň, měly být být opravdu suché. Pak hoří takřka dokonale, nedýmí a dají se přitom třeba i opéct špekáčky.
Někdo namítne, že i pálení suchých větví je plýtvání drahocenou energií. Svážení prostorově objemných větví k energetickému využití však naráží na ekonomickou stránku věci a emisemi z dopravy se stírá i ekologický efekt.
Ohleduplnost k okolí by měla být samozřejmostí i bez právní regulace, ale když už toto ustanovení v zákoně je, tak snad nějak přispěje i k lepšímu soužití.