Obsah

HISTORIE OBCE PŘED ROKEM 1933

 

První zmínka o obci

 

První zmínka o naší osadě jest z roku 1247, kdy korutanský vévoda Oldřich daroval kapličku na kopci stojící klášteru velehradskému.

Osada Popovice leží na značeném návrší ve výšce 261 m nad hladinou mořskou. Rozložena jest hlavně podél silnice směrem od východu k západu, jak následující situační plán z r.1890 ukazuje.

Z polních tratí památná jest trať „Šibenky, vypínající se na jih od obce, nad tratí železné dráhy. O tomto kopci vypráví pověst, že tam za dávných dob byli věšeni zločinci. Na trati „Zabařinky“ stávala kdysi ovčárna a snad i dvorec, jak tomu nasvědčují zbytky cihel,jež se tam vyorávají a vykopávají. V trati „Kříby“ jest studánka s velmi dobrou vodou, jíž lid odedávna připisoval léčebné účinky, zvláště pro děti.

 

Jednotlivé události

 

Dle zápisků zemřelého Jana Maliny, bývalého obecního písaře, byly postiženy Popovice několikráte zhoubným požárem, a to: v r. 1843, kdy shořelo stavení v jižní části obce, téhož roku 21. srpna vyhořelo opět 17 stavení na straně severní.

Roku 1846 na den sv. Marka vyhořela celá „ulička“.

Dne 20. května následujícího roku byla obec zle postižena velikým krupobitím, spojeným s vichrem, jímž strženo mnoho střech a polámána spousta stromů.

Válka v roku 1866 zanechala i v naší obci stopy. Dle vypravování pamětníků zaznamenáno:

Když se 19. července blížilo pruské vojsko k Uh. Hradišti směrem od Napajedel, přijeli od Kunovic do Podolí do hostince u mlýna 2 jezdci, aby se občerstvili. Jeden vešel do hostince, druhý držel venku koně. Touž dobou přijela tam na voze převlečená hlídka rakouských myslivců. Když byla u mlýna, vyšel z hostince pruský vojín. Myslivci, uzřevše je, stříleli po nich a jednoho zranili na ruce, přesto však usedli na koně a unikli směrem k Popovicím. Odtud jeli k Javorovci.

Dne následujícího přitáhlo lesem „Bukovinou“ kolem 2000 pruské pěchoty i s dělostřelbou, do Uh. Hradiště prý 40 000 mužů pod velitelem generálem Steinmetzem. Za cholery, téhož roku zde panující,zemřelo v Popovicích 70 lidí.

 

Z dějin školy

 

Dříve, něžli byla zde vystavěna první budova školní, bylo vyučováno v jednotlivých prostrannějších staveních a střídavě jednou v Popovicích, podruhé v Podolí. Takovým kočujícím učitelem byl Josef Dlouhý, jenž dostával za vyučování ¼ míry obilí sypaného, ovoce, vejce, koláče a něco na penězích, neznámo kolik.

Kolem r. 1820 zřízena z nepálených cihel nákladem obce Popovic ze 2/3 a přiškolené obce Podolí první budova školní (č. 107).

Až do vydání nových školních zákonů byl okresním dohlížitelem školním farář a děkan z Bílovic, P. Mikulka, jenž měl právo i presentační. Místním dohlížitelem školním byl občan Jakub Kaluža po celých 25 let. Katastrálně připsaných pozemků ke škole nebylo. Učitel užíval kteréhokoliv pozemku z volné ruky obce.

Roku 1887 vystavěna za inspektora Josefa Strommra nová budova školní. Stavební práce rozpočteny na 12 000 zlatých, které obec zaplatila 40% přirážkou k přímé dani za 13 let. Potřebný obnos vypůjčen byl z moravské hypoteční banky zemské na 13 let. Zednickou a tesařskou práci při stavbě provedl stavitel z Uh. Hradiště p. Josef Šaňák.

Učebné pomůcky opatřeny téhož roku.

Výnosem c.k. zemské školní rady moravské ze dne 14/III 1887 č. 8626 byla povolena pro školní rok 1888/89 druhá třída,která však byla obsazena výpomocným učitelem teprve ve šk. roku 1890-91.

 

Učitelé: Dlouhý Josef, Vala František, Branstädter Jan, Pírek Josef, Fuček Karel, Janáček Jan, Labonek Ferdinand (první nadučitel), Jaroslav Sokel, Josef Černošek, Antonín Rýpar (nadučitel), Marie Botková, Josef Zakopal, Jindřich Raubűchl (nadučitel), Marie Pleská (první učitela ž.r. prací), Františka Hančíková, Jan Šembera, Konrád Slaminka, Karel Dýšek (nadučitel), Marie Meihnerová (ž.r. pr.), Cyril Kunštátský, František Janáček, Františka Navrátilová (ž.r. pr.),Josef Štěrba, Jindřich Kotas,Svozil František, Žejglichová Berta (ž.r. pr.), Antonín Brychta, Josef Lopour, Josef Majer, Methoděj Horák, Anděla Baťková, Antonín Vítek, Ferdinand Toman, Antonín Reska (spr. Školy), Josef Chromý, Jaroslav Rýpar, Milada Brabcová, Antonín Sehnálek, Marie Oharková (ž. r. pr.), Jaroslav Matějíček Anna Kolůchová, Štěpánka Rumpíková, Božena Koryčánková, Josef Hašek, Emilie Albrechtová, Antonína Šáchová, Vladimír Kudláček, Augustin Duřpek (říď. uč.), Božena Šáchová, Miroslava Zapletalová (ž.r.pr.) František Zaoral, Berta Šimoníková, Milada Valouchová, Božena Duřpeková, Kateřina Matějková, Konrád Slaminka (říď. uč.), Marie Slaminková, Marie Losová, Vlasta Prokůpková, Marie Vinklerová, Marie Řezníčková, Leopold Hanák, Ludmila Procházková, Štěpánka Hubáčková, Arnošt Budík, Hedvika Budíková a Oldřich Šulc, řídící učitel.

 

Počet tříd a žactva v jednotlivých letech:

 

1820 1 třída
1890 - 91 2 třídy
1903 - 4 3 třídy 179 žáků
1907 - 8 3 třídy a pobočka 226 žáků
1912 - 13 4 třídy a pobočka 243 žáků
1915 - 16 4 třídy 253 žáků
1921 - 22 4 třídy a pobočka 216 žáků
1923 - 24 4 třídy 175 žáků
1932 - 33 4 třídy a pobočka 180 žáků

 

 

 

Z dějin kostela

 

Naše obec byla přifařena do Derfle až do roku 1913, kdy jmenován zdejším farářem P. Josef Černý, dodnes tu působící. Před r. 1913 několikráte do roka přicházeli kněží z Derfle, aby zde sloužili mši sv. v místní kapli, kteráž založena byla r. 1851 nákladem občanů zdejších a částečně i občanů podolských. V roku 1883 chatrné klenutí a věž, hrozící spadnutím přiměly obec k opravě kaple, jež provedena nákladem asi 1700 zlatých.

 

Dráha

 

V roku 1882 odprodala obec společnosti „ Österr. Local-Eisenbahn – Sessellschaft „ pozemky, potřebné ke stavbě trati a nádraží, a to v ceně 50 krejcarů za 1 m2 , kdežto občané podolští dostali 70 kr. rakouské měny. Trať z Uh. Hradiště do Uh. Brodu vystavěná byla v následujícím roku 1883 prodána rakouské severní dráze za jeden milion zlatých. Teprve r. 1890 byla k nádraží zřízena silnice, na niž přispěla obec částkou 500 zl., Podolí 250 zl., ostatní náklad doplatila společnost státních drah a silniční výbor.