PŘÍLOHA KRONIKY OBCE- Organizační a bojová činnost partyzánské roty Popovice

PŘÍLOHA KRONIKY OBCE- Organizační a bojová činnost partyzánské roty Popovice

 

Por. v zál. Josef Konečný
Popovice č. 33, okres Uh. Hradiště

 

Hlášení organizační a bojové činnosti roty Popovice

Hlásím, že začátkem června 1944 jsem navázal spojení s parašutistou por. Jaroslavem Konečným a škpt. Františkem Bogatajem, kteří byli letadly dodáni z Anglie za účelem organizování skupin odboje proti německé okupaci v jihovýchodní části Moravy. Jejich krycí značka byla „Carbon“.

Byl jsem určen jako velitel skupiny odboje v oblasti obcí Popovice, Podolí, Vésky a Míkovice, okres Uh. Hradiště. Československou vládou t.č. v Londýně byl jsem v této funkci potvrzen pod krycím jménem „Palcát“. Svým nástupcem jsem jmenoval četnic. strážmistra Jaroslava Cigánka z četnické stanice Kunovice.

Severně od obce Popovice více vyznačil jsem přijímací plochu pro příjem vojenského materiálu. Poloha této plochy byla sdělena do Anglie. Pro příjem vojenského materiálu zorganizoval jsem 30 mužů z obce Popovic, Podolí a Míkovic.

Pro zabezpečení přijetí vojenského materiálu získali jsme přepadem a odzbrojením maďarských vojenských jednotek, které se t.č. zdržovali v obci Kunovice, potřebné zbraně. Bylo tímto způsobem ukořistěno: lehký kulomet, automat. puška, 10 pušek, 2 pistole, 15 granátů a 1800 kusů nábojů. K přepadu bylo použito krátkých zbraní, které měli jednotlivci po dobu války ukryty.

Pro příjem vojenského materiálu byla mi vydána tato hesla: tzv. avizovaná, která označovala, že v brzké době obdržíme zbraně v pondělí, úterý a středu. Hesla pro nástup na přijímací plochu byla tato: hodná holka, modré nebe, rozkvetlá jabloň, víra tvá tě uzdraví, rodinný krb.

Styk mezi mnou a čsl. ministerstvem zahraničí – II. odbor zprostředkovával vysílací stanicí, umístěnou v Popovicích později v Kunovicích por. Jaroslav Konečný a telegrafista vlád. vojska Alois Všetečka z Dubňan u Hodonína. V případě poruchy této vysílačky zprostředkoval styk škpt. Bogata s telegrafistou Kuchařem, zaměstnancem fy AVIA v Kunovicích. Mezi mnou a škpt. Bogatajem fungovala jako spojka ředitelka v.v. Božena Šáchová z Vések. Dále jako spojek bylo používáno: František Šesták z Míkovic č.14, moje manželka Anna Konečná a Jan Vlčnovský č. 231 oba z Popovic.

Doba před přijetím zbraní byla věnována organizační činnosti a získávání různých zpráv, které byly odesílány do Anglie.

Dne 29.III.1945 v noci byl obklíčen asi 60 členy gestapa dům pí Králíkové v Kunovicích, kde byla umístěna naše vysílací stanice. V té době telegrafista Alois Všetečka vysílal a byl hlídán jedním mužem. Při napadení gestapem pokusili se oba o útěk. Při přestřelce byl raněn těžce německý npor. Johan Doder ze Zlína. Antonínu Vaculkovi z Míkovic, který vykonával hlídkovou službu, podařilo se uprchnout, avšak Alois Všetečka byl zraněn, zajat a dopraven do zemské nemocnice v Uh. Hradišti. Rovněž majitelka domu pí. Králíková byla zatčena. Protože Všetečka znal vedoucí členy odboje a pí. Králíková byla částečně zasvěcena, bylo nuceno více osob z Kunovic, St. Města a Uh. Ostrohu opustit svá bydliště a ukrývat se. Mezi nimi i můj nástupce Cigánek. Z téhož důvodu rozhodl jsem se zmocnit se zraněného Všetečky a odvézt ho z nemocnice.

Téhož dne ve 23. hod přepadl jsem s 8 ozbrojenými muži zemskou nemocnici v Uh. Hradišti. Výslechem lékařů bylo zjištěno, že zraněný Všetečka byl téhož dne převezen z Uh. Hradiště do Brna. Současně však bylo zjištěno, že v nemocnici leží těžce zraněný Vratislav Slováček ze Starého Města, člen komunistické buňky odboje, s kterou jsme byli ve spojení a že je hlídán ozbrojeným členem gestapa. Slováček byl postřelen při pokusu o útěk z rukou gestapa, vojenským zmocněncem fy. Avia v Kunovicích Ing. Schmiedem, konfidentem gestapa. Slováček byl zasažen šesti střelnými ranami z pistole do břicha, ruky a nohou a sám se pak v sebeobraně bodnul do prsou.

Při vniknutí do místnosti, v níž byl Slováček hlídán, vyzval jsem člena gestapa, aby se vzdal. Stav Slováčka byl podle prohlášení lékaře beznadějný a proto byl ponechán v nemocnici, kde v krátké době zemřel, aniž nabyl vědomí.

Dne 1.IV.1945 zachytil jsem z Londýna vysílané heslo Modré nebe a ve 22 hod téhož dne nastoupil jsem s 30 muži na přijímací plochu. Plocha byla zajištěna zbraněmi. Při příletu letadel v 23.30 hod. dal jsem rozsvítit polohová světla a sám jsem vysílal světelnou smluvenou značku“ C A“ načeš spustil 24 balíků vojenského materiálu. Materiál byl během dvou hodin v blízkém lese zakopán a zamaskován. Během dvou následujících dní byl převezen do Popovic a rozdělen členům odboje. Z dodaného materiálu nic nepadlo do rukou nepřítele. Jeden zásobník a batoh s výbušninami padl volně bez padáku, který se nerozevřel, takže obsah zásobníku, tj. kulometné náboje , byl téměř úplně zničen. Celkem jsme obdrželi 4 lehké kulomety, 35 automat. zbraní, 30 pušek, 100 granátů a asi 5q třaskavin „Plastic“ s veškerým příslušenstvím pro destruk. činnost a munici. Kromě skupiny Popovice vyzbrojil jsem družstva po 12 mužích v Kunovicích a předal jim též část výbušniny za účelem rušení dopravy na železnici mezi Kunovicemi a Uh. Ostrohem. Po obdržení materiálu zachytil jsem z Londýna rozkaz pod heslem „ Palcátem se musí útočit“. Na to jsem ihned začal bojovou činnost skupiny.

Každou noc mnohdy i ve dne na více místech vyhazovali jsme třaskavinami na železniční trati mezi Uh. Brodem a Uh. Hradištěm kolejnice, výhybky, signal. zařízení a tím jsme úplně znemožnili nepříteli přesuny vojen. transportů směrem na Slovensko a zpět. Rovněž telefonní vedení, zejména vojenské a vedení dálkové (kabel) byly soustavně přerušovány.

Dne 9. IV. 1945 v noci přepadli jsme se 40 ozbrojenými muži skladiště Avia v Kunovicích, kde bylo ukořistěno 9 leteckých palubních kulometů. Dva hlídači skladiště byli při tom zajištěni spoutáním. Klíče od skladiště opatřil stráž. Cigánek, který bydlel v témže domě. Na to byla rovněž jeho rodinu nucena opustit bydliště a ukrývat se.

Téže noci přepadli jsme a odzbrojili v obci Derfle u Uh. Hradiště německý strážný oddíl o 12 mužích, který střežil skladiště min za obcí. Miny byly určeny k zaminování údolí mezi Kunovicemi, Derflí a Véskami. Jednotlivé hromady min byly vyhozeny třaskav. náložemi časovanými na 35 min. Civilní obyvatelstvo bylo varováno zvoněním na kostelní věži, střelbou a voláním, že miny budou vybuchovat. Ukořistěno bylo 12 pušek, 12 granátů, munice a jiná vojenská výstroj. Situaci na strážnici zjistil před tím za dne stráž. Cigánek, který rovněž při přepadení se hlásil jako četnická hlídka a moje ozbrojené mužstvo označil jako Volkssturm z Uh. Hradiště a žádal velitele stráže oddílu o pomoc proti partyzánům, kteří údajně chtějí vyhodit železniční most. Jedním z ozbrojených vojáků byl dán můj popis gestapu v Uh. Hradišti, který byl ze dvou případů znám. Z toho důvodu jsem byl nucen i já svůj pobyt zejména ve dne omezovat a v noci zařídit stráž. službu kolem obce Popovic, protože gestapu bylo též známo, že středem činnosti jest obec Hluk nebo Popovice.

V noci na 14. IV. 1945 přepadli jsme německý transport na silnici mezi obcí Veletiny a Hradčovice palbou ze dvou kulometů, pušek a granátů. Ukořistěno bylo: 11 pušek, munice, 4 granáty. Počet zraněných nebo mrtvých Němců nebyl zjištěn. Vlastních ztrát nebylo.

V noci na 19. IV. 1945 napadli jsme rovněž vojenský transport na silnici mezi Hlukem a Kunovicemi. Ukořistěno bylo 7 pušek, munice a 24 granátů. Ztráty jsme neměli. Počet německých ztrát nemohl být zjištěn.

Dne 27. IV.1945 v 10.30 hod. dostal jsem zprávu od str. Cigánka, kterého jsem poslal zjistit vojenskou situaci v Kunovicích, že směrem od Hluku vnikly ruské hlídky do Kunovic. V 11 hod. dal jsem všemu svému mužstvu rozkaz k okamžitému nástupu se zbraní do domu Jana Vlčnovského v Popovicích č. 231. V 11.30 bylo nastoupeno 120 mužů z Popovic, Podolí.

Rozdělil jsem jednotlivým družstvům úkoly tj. přepadnutí a odzbrojení v domech a zahrádkách, v ulicích nacházející se německé vojáky. Při této akci bylo zastřeleno celkem 21 Němců. Po provedení úkolu, t.j, po vyčištění obce, shromáždil jsem mužstvo na návsi. Na to provedli jsme z týlu přepadení německého kulometného hnízda střeleckých zákopů u hřbitova a na svahu mezi Popovicemi a Podolím, které měly za úkol odstřelovat železniční trať a silnici v údolí řeky Olšavy a okraj obce Podolí.

Asi po hodinovém boji podařilo se nám zákopy od nepřítele vyčistit, obsadit nádraží v Popovicích a dosáhnouti obce Podolí, vyčistiti údolí řeky Olšavy mezi Popovicemi a Podolím. Část mužstva byla ponechána v pohotovosti v Popovicích, se zbytkem jsem obsadil obec Podolí.

Při útoku naší roty směrem k nádraží byli přepadeni dva Němci, kteří měli za úkol vyhodit pomocí elektr. zapínače železniční most přes řeku Olšavu. Jeden z Němců byl zastřelen a druhý uprchl a most zůstal neporušen.

V té době velitel mužstva František Šesták z Míkovic s 8 muži odzbrojili dva vojáky a znemožnili jim vyhození silničního mostu přes řeku Olšavu mezi Míkovicemi a Véskami. Tím byl umožněn nerušený přesun ruských jednotek do prostoru Uh. Hradiště, jelikož most na hlavní silnici v Kunovicích byl zničen.

V 16.00 hod navázal jsem styk s předními rumunskými hlídkami, které se přibližovaly od obce Hluk přes les Hluboček k obci Podolí. Krátce nato dostali jsme se k rumunskému veliteli plukov. veliteli operujícího pluku (divize Dobrudža), který mezi tím začal odstřelovati z děl minometů obec Popovice. Vylíčil jsem mu ihned situaci,načež palbu na obec zastavil a podle mých instrukcí odstřeloval prostor východně a severně od Popovic. Velitel rumunského pluku podřídil mému velení jednu rumunskou rotu, s kterou jsem měl za úkol společně s mou partyzánskou rotou obsaditi svahy západně , severně a východně od Popovic. V 18. hod zahájil jsem útok uvedeným směrem souběžně s rumunskými jednotkami na pravém křídle. Po dvě a půl hodiny boje bylo úkolu dosaženo a nepřítel ustoupil z obce Popovic do prostoru obce Javorovec a Mistřice.

Na návrší severně od Popovic byla moje rota vystřídána rumunskými strážemi. Asi 20 mých mužů konalo v noci na 28. dubna 1945 strážní službu v obci Popovice. Za bojů tohoto dne padli tito příslušníci mé roty:
18letý František Řiháček č. 247,
25letý Jan Antoniak ml č. 112,
31letý Alois Paška č. 243, všichni z Popovic.

Zraněni byli:
Jan Vlčnovský č. 231,
Jan Antoniak st. č. 112, (zemřel dne 1. V.1945)
Antonín Kryštof č. 7,
Jiří Májíček č. 241, všichni z Popovic.

Dne 28. dubna 1945 ráno byl jsem volán k zmíněnému rumunskému veliteli, který žádal, abych se svou rotou provedl útok na levém křídle jeho jednotky přes les Bukovinu (západně od Popovic) směrem na obec Javorovec. Po zaujetí pozic byl v 9. hod zahájen hromadný útok. Boj mojí roty byl v zalesněném terénu neobyčejně těžký, ještě byli Němci ukryti v maskovaných zákopech a podzemních krytech (kavernách). V 11 hod. volali Němci z jedné části zákopu, že se vzdávají. Vyzval jsem je, aby vystoupili na mýtinu se zdviženýma rukama. Čtyři Němci uposlechli mé výzvy a přibližovali se ke mně. Jeden z nich však najednou strhl pušku z ramene a vystřeli na mě. Utrpěl jsem průstřel pravého ramene a svalu pravého boku. Dva z těchto Němců jsem ještě zastřelil a dva se vzdali. Po ošetření byl jsem převezen do rumunského lazaretu ve Vlčnově, kde jsem byl operován a odvezen do nemocnice v Novém Městě nad Váhom.

Dne 6. V. 1945 byl jsem dopraven s ostatními raněnými mé roty do zemské nemocnice v Uh. hradišti.

Podepsáni:

Jan Vlčnovský

Josef Konečný
poručík v záloze a velitel partyzánské roty Popovice

 

Hlášení zástupce roty čet. stráž. Jaroslava Cigánka

Hlásím, že po zranění velitele roty por. v zál. Josefa Konečného převzal jsem velení nad rotou a pokračoval ve svazku s rumunskými jednotkami na pravém křídle a jednotkami ruskými na levém křídle v útoku lesem Bukovina směrem na obec Javorovec. Po celodenním boji přiblížili jsme se až k obci Javorovec. Po setmění zaujala naše rota pozici na okraji lesa Bukovina, proti obci Javorovec, jako polní stráže. Téhož dne padli z naší roty:

29 letý Josef Šácha č. 149
25 letý Josef Novák č. 226, oba z Popovic

Dále zraněni byli:
Velitel roty por. Josef Konečný č. 33
Antonín Malina č. 231
František Vlčnovský č.116
Matouš Vlachynský č. 191, všichni z Popovic.

Dále byl těžce raněn 26 letý Vincenc Adamík z Podolí, který dva dny na to zranění podlehl. Téhož dne bylo v úseku naší roty pobito 22 Němců.

Dne 29. IV. 1945 ve 4. hod byly naše jednotky vystřídány ruskými jednotkami.

Dne 30. IV. 1945 nastoupilo opět 20 mužů naší roty s ruskou jednotkou k útoku z východiska polních stráží na obec Javorovec a svahy severně k Mistřicím. Téhož dne na rozkaz velitele ruského pluku 23 pročistili jsme s 80 muži les Hluboček mezi obcemi Míkovicemi a Hluk. Odtud bylo stříleno na ruské jednotky do zad. V lese byli dva Němci zastřeleni a dva zajati. Ukořistěn byl kulomet a 3 pušky. Vlastních ztrát nebylo.

Dne 1. V. 1945 konal se vojenský pohřeb šesti padlých kamarádů, příslušníků naší roty za účasti 4-5 tisíc lidí. Účastni byli i žurnalisté čsl. vlády. Nad hroby padlých promluvil místní farář Ign. Ott a při spouštění rakví byla zahrána čsl. hymna a vypálena čestná salva. Po pohřbu byly zahrány v obci před školou stát. hymny : sovětská, rumunská a československá.

Dne 2. V. 1945 na rozkaz velitele ruského pluku 32 byl pročištěn les Bukovina za front. linií. Téhož dne dal jsem rozkaz k soustředění celé roty do Popovic k uskladnění zbraní. Zbraně byly ponechány jen pro výkon stráž, služby v obci.

Celkové ztráty naší roty během boje číní: 7 mrtvých a 7 raněných. V úseku naší roty bylo pobito celkem asi 67 Němců , rumunským nebo ruským jednotkám bylo předáno zraněných nebo zajatých celkem 12 Němců.

Dne 2. V. 1945 dal jsem se na návrh rumunského majora Gondescu k dispozici štábu rumunské divize Dobrudža a byl jsem přidělen ke druhému zpravodajskému oddělení.
Pro jmenovaný štáb jsem vykonával zpravodajskou službu až do prostoru Malenovic a Zlína s 10 přidělenými muži.

Současně se mnou, ale na jiném front. úseku konal průzkumnou službu pro rumunskou jednotku rotný vl. vojska Alois Všetečka, který uprchl z koncentračního tábora z Plzně a vrátil se dne 29. IV. 1945 do Popovic (tentýž, který byl zraněn gestapáky jako telegrafista vysílací stanice pí Králíkové v Kunovicích).

Při průzkumné akci u obce Kvasice, okres Kroměříž, byl zraněn střepinou granátu do břicha a odvezen do nemocnice ve Zlíně.
Při průzkumu obce Topolná, okres Uh. Hradiště, byl zraněn 2. IV.1945 František Kaluža, Popovice č. 215.

Dne 7.V. 1945 podal jsem ústní hlášení o bojové činnosti čsl. skupiny odboje Popovice na VOV pro Moravu a Slezsko v Břeclavě.
Na rozkaz p. plukovníka gener. štábu, vojenského velitele oblastního pro Moravu a Slezsko Fišery předkládá se toto písemné hlášení.

 

V Popovicích 11. května 1945

Josef Konečný
poručík v záloze a velitel partyzánské roty Popovice

Jaroslav Cigánek
četnický strážmistr a zástupce velitele partyzánské roty Popovice

Jan Vlčnovský
za MNV