Obsah
ROK 1934
Sucha panující minulé roky, nezměnila se a studny jsou většinou bez vody. Obecní studna v býkovně, mající poněkud vydatnější pramen, jest obléhána i v noci. Majitelé potahů dovážejí vodu v lajtách z Olšavy. Pociťuje se znovu nezbytnost poříditi nad obcí studnu a vodovodem do níže položené obce převáděti.
Dne 1. března vypukl požár ve stavení Šimona Kojetínského, přenesl se na souseda Omelku a zničil obě stavení. Oheň na střeše – studny bez vody. Štěstí, že vítr byl tak slabý a že se oheň nemohl rozšířiti.
U nedostatku vody hasili lidé blátem, jehož bylo dost a močůvkou.
Téhož měsíce upraven a v dolní části vydlážděn chodník od staré školy k silnici.
Na hřbitově byly upraveny cesty a chodníčky mezi hroby a vysypány štěrkem nákladem starosty obce, p. Jana Potomáka.
Jan Potomák, starosta obce
Aby se aspoň poněkud pomohlo v nouzi o vodu, byla obecní studna u kostela, kde přece stále voda jest, prohloubena a rozšířena, vyzděna řádně a opatřena cementovým krytem, aby do ní za deště nemohla nečistota.
V téže době vyštěrkována cesta v uličce pod starou školou.
Naprostý nedostatek dešťů zaviňuje, že obilí vymetá u země, jetel na polích výše položených vadne.Bramborová nať usychá, hlízy zavadají a nerostou. Teprve když je částečně po obilných žních, dostavuje se doba vydatných dešťů.
Tyto promíseny jsou i průtržemi mračen a obyvatelé Popovic se přesvědčují ke svému údivu, že i v obci, ležícím na kopci, může vniknout do stavení voda až do světnice ve výši ½ m, jak stalo se Vavřinci Pěchovi č. 46. Silnice podobna potoku, příkopy úzké, ale dravé řece. Mezi horní školou a protějším hostincem valila se voda celou šíří od stavení až k zahradě školní.
Kanály na dvorech selských stavení se ucpaly, zaneseny naneseným smetím a lidé místy po kolena ve vodě museli je uvolňovati, aby voda nevnikla do obytných stavení.
Silnice a cesty byly vydrány, příkopy zaneseny štěrkem z nich a na polích, ležících více na svahu, způsobena hotová pohroma. Ornice odplavena, na polích metrové prohlubně, na mnohých místech úroda odplavena, jinde zanesena spoustou bahna.
Teprve po dvou nebo třech průtržích nečas polevil a dostavilo se ulevení. Pole se konečně napojila vydatnými dešti a jestliže na obilniny a zemáky již se nedostalo, pícniny se zato zvetily tak, že na některých místech možno očekávati až pátou sklizeň.
V měsíci červnu konaly se na vojenské střelnici střelecké závody o mistrovství Moravy. Takovou návštěvu cizinců a aut naše bokem se nalézající osada dosud neviděla a neměla.
Dne 11. září zemřel a pak na zdejším hřbitově pochován byl první farář zdejší , P. Jan Černý, po 33 letém působení kněžském ve stáří 58 let. Zde působil přes 21 roků. Pohřben byl za velké účasti z kruhů kněžských i občanských ve středu našeho hřbitova.
Začátkem měsíce října přihodila se na nádraží událost, obvyklá v letech dřívějších, vzácná však nyní, kdy vlaky zde projíždějící zejí prázdnotou. Dne 7. října jel z Brodu , kde byla pouť, vlak tak přeplněný, že nemohl ani jednoho z cestujících, na našem nádraží čekajících, přibrati a odejel, zanechav je tudy.Vozy natřískány, můstky i schodky plny, průvodčí vlaku bezradný.
Jako nouzová práce provedeno bylo přemístění polní cesty v Kobylci, vedoucí kol příkrého srázu. Byla přemístěna výše, část cesty v úvoze nad křížem rozšířena a upravena.
Zimní měsíce do konce roku byly bez mrazů, bez sněhu. Nikdo z obce nepamatuje teplejšího počasí v tomto období nad letošní. Příkopy a trávníky zelené jak brčál, zahrádky stále v květu, větve stromů vyhánějící pupeny a omlády. Bohužel, že deště dosud se nedostavily a nouze o vodu u nás trvá.