Obsah
ROK 1940-1941
Rok 1940
Jako dar k novému roku dostal lid nařízení o povinné dodávce mléka, což bylo přijato s reptáním. Hospodaření s obuví a povinná dodávka vajec nebyly s to, povznést pokleslou náladu zemědělců. Sběrnu vajec v obci vedla pí. Kateřina Juřicová. Kontroly bývaly sice časté a přísné, ale obcházelo se, jak se dalo a lidé nehlásili ani správný počet nosnic, ani nedodávali řádně.
Po obrovských celoročních přípravách zahájili Němci útok na Francii 10. 5. 1940. Zároveň přepadli a rychle obsadili Norsko, Dánsko, Holandsko a Belgii. Po rychlém shroucení se Francie poklesla u nás nálada a rozvážnější poznávali, že válka se velmi protáhne.
V té době došlo k odstraňování pomníků a soch našich zasloužilých předáků. Ve škole byla včas odstraněna a ukryta busta prezidenta Beneše, která však utrpěla vlhkem a stala se nepotřebnou.
Poněvadž poslední zima byla příliš silná i dlouhá, velké množství ovocných stromů vzalo za své a muselo býti z jara nahrazováno, nejvíce duranciemi.
Zrušení zasvěcených svátků bylo přijato nepříznivě, poněvadž se vyciťovalo, že směřuje jen ke zvýšení pracovní povinnosti v továrnách, zvláště zbrojovkách.
Útlak ve školství projevil se nedostatkem učebnic, vyřazováním jich a obrazů, map a všeho závadného. Řídící učitel včas vyřadil a uschoval na 180 nejcennějších knih a obrazových děl, přesto však mnoho věcí přišlo na zmar. Revise na školách byly naštěstí u nás prováděny našimi okr. šk. inspektory, kteří včas varovali a oči zamkuřovali, sami žijíce v obavách. Knihy cizích autorů musily býti odvedeny v počtu 80 sv. okresnímu úřadu, kde následkem stěhování z místa na místo se ztratilo z nich asi 60 sv.
Druhé válečné Vánoce! Smutné, bezútěšné, s nadějí na několikaleté trvání války, vždyť ve Francii byli Němci i přes Maginotovu linii v Paříži za měsíc zuřivého boje a v téže době napadla Itálie Musoliniho Francii a zpečetila její porážku.
Sněhové vánice této zimy zatěžovaly dopravu a obyvatelstvo obce musilo často uvolňovati německým autům příjezd do obce a na střelnici.
Poněvadž zima byly abnormálně tuhá a léto deštivé, utrpěla úroda velice a objevil se značný nedostatek píce i osiva, vždyť na některých polích úroda ani nenahradila potřebu osiva. Časný a chladný podzim, kdy sníh a námrazy na větvích zničily polámáním spoustu stromů jak v lesech tak sadech a často přetrhávali dráty elektrického vedení, což v nedostatku petroleje bylo velmi tísnivé, nedostatek uhlí a jiné zavinily, že i u nás na venkově pohlíželo se s obavami do příštího roku.
Rok 1941
Mnoho sněhu, málo topiva. Lidé i úřady šetřili topivem, školáci se dočkali nepoznané dosud radosti uhelných prázdnin.
Na zdech objevilo se pověstné "V", jímž by byli Němci rádi namluvili národům podmaněným své blízké vítězství. Ale i v této pro německá vítězící vojska příznivé situace ve vlaku na zamrzlém okně ozýval se nezdolný optimismus našich lidí.
K bílému "V" přimaloval kdosi nahoře A s doprovodem : „Alles verloren“. Nepomáhaly ani nucené sbírky na Německý červený kříž, ani sbírky kovů. Občané sice chodili s hlavami sklopenými, ale říkali :“Začíná nedostatek surovin u Němců, to může přiblížiti konec války“.
Neprojevilo se to dle našeho přání, ale byla v tom přece jakási útěcha. Když v září objevily se první lístky na brambory, lidé se smáli:“ I na to došlo? Proč na střelnici první roky tak plýtvali masem, vejci a chlebem? Bylo toho tam plné puténky. Teď už i zemáčky budou dobré.“
Když buďto v obavách před leteckými útoky, nebo aby nás hodně potrápili, zostřili Němci zatemňovací předpisy, bylo u nás o tom často rokováno na návsi i doma a pisatel těchto řádků setkal se jednou s nějakým dělníkem, jenž klidně řekl: „ Že je to pro nás nepříjemné? A pro ně ne? Pohlédl při tom na svoji medvědí dlaň, potřepal s ní významně a dodal:“Tma, Němec, já a facka jak trám. Než se zdvihne ze země, kde už jsem já!“